V samotném centru Říma se nachází Koloseum (Colosseo), které je považováno za symbol věčného Říma a nejimpozantnější památku Starého Říma. Koloseum bylo postaveno císaři Flaviovské dynastie a podle této dynastie neslo svůj název – Flaviánský amfiteátr (Amphiteatrum Flavium). Dnešní název Koloseum pochází až z 8. století. Název je pravděpodobně odvozen od kolosální sochy císaře Nera (nachází se v blízkosti amfiteátru), kterou císař Vespasián nechtěl nechat strhnout a vyměnil pouze hlavu a sochu pojmenoval po Apollónovi.

Koloseum sloužilo pro pobavení obyvatel Říma. Konaly se zde gladiátorské hry i zápasy otroků se zvířaty. Díky možnosti zaplavit téměř okamžitě arénu vodou se zde mohly odehrávat i námořní bitvy.

Koloseum a jeho stavba

Stavba Kolosea byla zahájena v roce 72 n.l. císařem Vespasiánem na místě bývalého paláce císaře Nera (Domus Aurea). Přesněji na dně jezera, které bylo součástí komplexu Domus Aurea.

Po smrti Vespasiána pokračoval ve stavbě jeho syn – císař Titus, který nakonec celou stavbu dokončil v roce 80 n.l. Na stavbě Kolosea pracovalo 20 000 otroků a zajatců a oslavy dokončení Kolosea trvaly 100 dnů. Koloseum však během těchto oslav nebylo zcela dokončeno. Poslední tribunu (horní) nechal přistavět až císař Domiciánus.

Stavební materiál

Na stavbu Kolosea bylo použito několik materiálů – travertin, vápenec, tuf na sloupy a stěny, dlaždice a cihly na podlahu a zdi horních pater a nakonec beton (známý jako cement) na klenby.

Travertin byl na stavbu Kolosea převážen z lomu v nedalekém městečku Tibur (dnešní Tivoli). A pro zajímavost, na stavbu Kolosea bylo potřeba tolik travertinu, že ho sem muselo každý den převážet (tam a zpět) na 200 vozů tažených 4 voly po celé čtyři roky. Pro jeho přepravu byla postavena také nová silnice. Travertin byl využit především na hlavní pilíře v přízemí a vnější stěnu. Díky travertinu má také Koloseum bělavou mírně nažloutlou barvu.

Cement Římané vyráběly smícháním mletého vápence a jílu.

Exteriér Kolosea

Koloseum má tvar elipsy o obvodu 527 metrů (188 x 166 metrů) a je vysoké 48,5 metrů (původně 52 metrů).

Koloseum je rozděleno do čtyř podlaží, z nichž první tři jsou tvořeny řadou oblouků (arkádami), které oddělují v prvním podlaží dórské, ve druhém iónské a ve třetím korintské sloupy. V každé ze třech podlaží bylo původně 80 výklenků, které ve druhém a třetím podlaží zdobily sochy bohů, císařů a hrdinů v nadživotní velikosti.

Čtvrté podlaží je obklopeno pevnou stěnou s korintskými pilastry a okny, mezi kterými se původně nacházely bronzové štíty.

Nad arénou se rozpínala plachta (velarium), která chránila diváky před sluncem a deštěm.

Interiér Kolosea

Aréna Kolosea

Nejdůležitějším místem v Koloseu byla aréna. Pravě tady se odehrávaly velkolepé a krvavé hry – gladiátorské souboje, přehlídka divokých zvířat, divadlo, náboženské obřady, námořní bitvy i popravy.

Aréna (76×46 m) měla dřevenou podlahu pokrytou asi 15 cm vysokou vrstvou písku, který lépe absorboval krev a zápach. V podlaze bylo 36 poklopů, které umožňovaly, že se gladiátoři nebo zvěř mohli nečekaně objevit v aréně a překvapit tak diváky.

Do arény vedly dva vchody. Na západní straně to byl vchod PORTA TRIUMPHALIS, kterým do arény vcházeli gladiátoři a zvířata, a na východní PORTA LIBITINARIA, kterým byla odnášena mrtvá těla (název je odvozen od bohyně smrti Libitiny).

Hypogeum (podzemí Kolosea)

Pod arénou bylo HYPOGEUM (podzemí), kde se nacházely zvířecí klece a místnosti pro vězně, otroky a gladiátory. Podzemí bylo rozděleno na jednu centrální chodbu (podél hlavní osy), ze které na každou stranu vedlo dalších dvanáct chodeb. Spojení s arénou zajišťovaly nejrůznější stroje a zařízení. Např. zvířata byla do arény z podzemí dopravována systémem vyvážení hmotnosti nebo pomocí kladky.

V podzemí pracovali otroci, kteří pouštěli zvířata s klecí i gladiátoři, kteří měli na starosti rekvizity.

Tunely pod Koloseem spojovaly také okolní budovy – císařský palác, školu Ludus Magnus, kde trénovali gladiátoři, Spoliarium, kam byla umísťována mrtvá těla gladiátorů nebo Armamentarium, kde byly uchovávány zbraně.

Hlediště (cavea)

Hlediště, kam se vešlo až 50 000 diváků (45000 míst bylo k sedění, 5000 na stání), bylo nazýváno cavea a obklopovalo celou arénu. Aréna byla od hlediště oddělena mohutnou zdí, na které byly připevněny ostré hroty, a příkopem (euripi), který poskytoval ještě větší ochranu před zvířaty pro diváky. Navíc byli připraveni lukostřelci, kdyby se zvířata přece jen snažila dostat do hlediště.

Diváci seděli v hledišti podle sociálních vrstev. Nejblíže k aréně byl samozřejmě císař a další nejdůležitější osoby v Římě. Hlediště bylo členěno do pěti horizontální sektorů (maeniana), které byly odděleny chodbami:

1. sektor: PODIUM
2. sektor: MAENIANUM PRIMUM
3. sektor: MAENIANUM SECUNDUM IMUM
4. sektor: MAENIANUM SECUNDUM SUMMUM
5. sektor: MAENIANUM SECUNDUM IN LEGNEIS

První sektor (podium) začínal čtyři metry nad arénou a byl určen pro velmi významné Římany – císaře, vestálky, kněží a senátory. Na severní a jižní straně se nacházely císařské lóže. Severní lóže byla vyhrazena pro císaře a jeho doprovod a jižní lóže pro císařovnu a její doprovod. Z obou lóží byl nejlepší výhled do arény. Podium na západní a východní straně bylo vymezeno pro senátory. Ti si sem mohli přinést svoji vlastní židli. Místa v druhém sektoru (maenianum primum) byla vyhrazena pro jezdce (Equites) a čítala 14 řad. Další sektor (maenianum secundum) byl určen pro římské občany a rozdělen na dva sektory – maenianum secundum imum byl vyhrazen  pro střední třídu a vojáky a sektor maenianum secundum summum pro nižší třídu římských občanů. Poslední sektor (maenianum secundum in legneis) se nacházel úplně nejvýše a byl určen pro chudinu, cizince, otroky a ženy. V tomto sektoru se nacházely příkré dřevěné lavičky a prostor na stání.

Do Kolosea měli zakázaný vstup např. bývalí gladiátoři, herci a hrobníci.

Hladký průchod diváků do hlediště zajišťoval propracovaný systém vchodů, chodeb a schodišť. Celkem se zde nacházelo 80 vchodů, z toho 76, které používali prostí diváci, bylo nad vchodem označeno římskou číslicí. Ostatní vchody nebyly očíslovány a sloužily k specifickým účelům. Neoznačené vchody se nacházely na hlavní a vedlejší ose Kolosea. Na západní a východní straně to byly vchody, které vedly přímo do arény (Porta Triumphalis a Porta Libitinaria). Druhé dva vchody, na severní a jižní straně, vedly přímo do císařských lóží.

Zásobování vodou, kanalizace a veřejné záchody v Koloseu

Kanalizační systém Kolosea byl pozoruhodný. Kolem Kolosea se pod dlažbou nacházelo potrubí, které odvádělo vodu a odvodňovalo nejen okolí Kolosea, ale také samotné Koloseum. Tímto potrubím tekla voda do nižšího kanálu, který se nacházel několik metrů pod zemí a spojoval čtyři velká potrubí v hlavním kanalizačním systému. Celkem mělo Koloseum téměř 3000 metrů vodního potrubí.

V Koloseu se nacházely také veřejné záchody. Bylo zde objeveno 25 sedadel uspořádaných do kruhu, které oddělovala ručně vytesaná opěradla. Každý záchod měl mramorové sedátko a v korýtku po vnitřním obvodu tekla čistá voda, kterou se diváci po vykonání potřeby omývali.

Hry a zábava v Koloseu

V Koloseu se konalo několik typů her: souboje gladiátorů, lovy a simulace bitev. Každé pořádaní her bylo náročné na organizaci a také finance. Náklady na hry platil sponzor, což byl v Římě císař.

Během dopoledne v Koloseu většinou probíhala přehlídka lovu volně žijících zvířat (venationes), vystoupení s ochočenými a domácími zvířaty a někdy také představení, kdy zvířata bojovala proti sobě. S divokými zvířaty bojovali bestiari (váleční zajatci, otroci, zločinci a dobrovolníci), kteří byli na tyto boje cvičeni stejně jako gladiátoři. Pro hry byly do Říma přivezeny tisíce zvířat z celého světa – z Evropy, Severní Afriky a Středního východu. V aréně tak mohli diváci spatřit nosorožce, hrochy, slony, žirafy, tygry, lvy, pantery, leopardy, medvědy, aligátory, krokodýly, pštrosy a mnoho dalších.  Dopoledne většinou končilo přehlídkou ochočených zvířat, která pro pobavení diváků předváděla nejrůznější akrobatické kousky.

V poledne se v aréně konaly popravy zločinců a uprchlých otroků, které byly prokládány komickými čísly a atletickými závody. Aby byly popravy pro diváky zábavnější, byla poprava zasazena do děje nějaké hry, která končila smrtí hlavního hrdiny.

Odpoledne byly na programu gladiátorské souboje (munera), tedy vrchol dne. Gladiátoři byli váleční zajatci, zločinci, otroci, kteří byli pro boj vycvičeni v gladiátorských školách (ludus). Každý gladiátor byl ve škole cvičen v různé technice útoku a obrany s použitím různých zbraní. Podle toho se pak rozlišují např. tyto typy gladiátorů:

• retiarius – gladiátor nejnižšího významu, byl vyzbrojen pouze sítí, trojzubcem a dýkou
• secutor – gladiátor bojující s mečem, k obraně mu sloužilo brnění a štít
• trace (thrák) – gladiátor měl otevřenou helmu, malý štít a zakřivený krátký meč
• murmilllo – byl vyzbrojen přilbou zdobenou mořskými živočichy, velkým štítem a krátkým mečem
• dimachaerus – vybavení tohoto gladiátora bylo velmi jednoduché, nosil pouze holenice a vypolštářovanou kazajku, neměl helmu a byl vyzbrojen dvěma meči (v každé ruce jeden)

Z každého gladiátorského souboje vzešel vítěz a poražený, o jehož smrti rozhodoval císař či publikum (palcem nahoru nebo dolů).

Program celého dne měl svůj význam. Hry se zvířaty dopoledne představovaly převahu Říma nad divokou přírodou, popravy a gladiátorské souboje moc autority nad životem a smrtí.

Námořní bitvy (naumachie) v aréně probíhaly pouze při slavnostním otevření Kolosea, protože později nechal císař Domitianus upravit podzemí Kolosea a již nebylo možné arénu zaplavovat vodou.

Zánik Kolosea

Poslední představení se zde s rostoucím vlivem křesťanství konalo v roce 523 a poté sloužilo Koloseum pro mnoho účelů. Ve středověku bylo přeměněno na pevnost, v 15. století sloužilo jako zdroj stavebního materiálu pro výstavbu různých paláců (např. Palazzo Cancellaria nebo Palazzo Venezia), baziliky sv. Petra a dalších renesančních budov.

Rozebírání a pustošení Kolosea zastavil až v 18. století papež Benedikt XIV., který Koloseum prohlásil svatým místem na památku prvních křesťanům, kteří zde byli zabíjeni pro pobavení pohanů (vraždění křesťanů v amfiteátru nikdy nebylo dokázáno, pravděpodobně k němu nikdy na tomto místě nedošlo).

Zajímavosti o Koloseu

Stavba Kolosea byla financována z kořisti první židovské války (židovské celonárodní povstání proti Římu). Povstání potlačily římské legie vedené nejprve císaře Vespasianem a poté císařem Titem.

Při likvidaci přerůstající vegetace v roce 1871 zde bylo označeno více než 400 druhů rostlin, a to i exotických. Rostliny zde pravděpodobně vyrostly ze semen, které se sem dostaly spolu s exotickými zvířaty, která se účastnila her.

Dnešní podoba Kolosea je z velké části výsledkem rekonstrukce v 19. století. Z původního amfiteátru se neporušená dochovala pouze jedna třetina.