K největšímu rozvoji lázeňství došlo v Římě za císařství, kdy císaři nechávali stavět budovy lázní monumentálních rozměrů. Lázně sloužily v Římě nejen ke koupání, ale také ke vzdělávání, zábavě a společenským stykům. V blízkosti lázeňských prostor se nacházely čítárny, masérny, tělocvičny a někdy i divadelní sál.

V zimních měsících byly lázně vytápěny horkým vzduchem, který byl po lázních rozváděn pod podlahou, ve stěnách, ale i ve stropech. Díky tomu byly lázně velmi oblíbenou součástí každodenního života obyvatel. Rozpad římské říše a dobytí Říma měl za následek i úpadek lázeňství v Římě a slávu římských lázní se již nikdy nepodařilo obnovit. Nejlepší představu o římských lázních vám mohou poskytnout zříceniny Caracallových lázní.

Caracallovy lázně byly postaveny ve 3. století a jejich stavba trvala celých 10 let.

Komplex lázní se rozkládá na ploše 150 000 m2 a v dobách největší slávy se zde mohlo pohodlně vykoupat a využít luxusního vybavení 1600 lidí. Caracallovy lázně (Lázně Caracalla) byly pojmenovány po tehdejším vládci Říma, Marcu Aureliovi Severu, jehož přezdívka byla Caracalla (veřejně se tato přezdívka nikdy nepoužívala). Caracallovy lázně byly v provozu až do roku 537, kdy Gótové při vpádu do Říma zničili přívod vody. Při zemětřesení v roce 847 se sesuly klenby vnitřních prostor lázní a z Caracallových lázní zůstaly je monumentální trosky, které můžete vidět dodnes.

Do roku 1994 sloužily prostory Caldaria (horká místnost, kde se potili senátoři a řešili státní záležitosti) jako jeviště pro operní představení pod širým nebem. Dnes je vstup do Caldaria zakázán z důvodu ochrany této památky.