Palác kardinála Scipiona Borgehese, původně nazývaný Casino Borghese, který dnes nese název Galerie Borghese (Gallerria Borghese), byl postaven v roce 1613 jako místo pro uložení kardinálovy soukromé umělecké sbírky a najdeme ho v parku Villa Borghese.

Uměleckou sbírku kardinál shromažďoval v letech 1606 až 1633 a obsahovala na tisíc uměleckých děl. V roce 1808 Camillo Borghese na nátlak Napoleona část své umělecké sbírky prodal Francii a dnes tato díla můžete spatřit v pařížském Louvru. Sbírka byla v 19. století doplněna uměleckými díly, které byly objeveny ve sklepě a v ostatních rezidencích rodu Borghese. V galerii tak můžete spatřit unikátní sbírku, která odráží vytříbený vkus svého zakladatele.

K největším klenotům sbírky patří několik Berniniho sochy, Raffaellovo Kladení do hrobu, Tizianova Nebeská a pozemská láska a další díla Botticelliho, Rubense, Cranacha a Caravaggia.

Stavba Villa Borghese

Villa Borghese (“fuori Porta Pinciana“) byla postavena na počátku 17. století v duchu předměstských vil 16. století jako je např. Villa Farnesina nebo Villa Medici na Pincio.  Stavba Villa Borghese probíhala v letech 1607 – 1613 pod dohledem Flaminia Ponzio, dokončena byla stavitelem Giovanni Vasanzio. Samotná vila je jednoduchá stavba s verandou, která dokonalé zapadá do přirozeného prostředí okolní krajiny. Protikladem je jí fasáda bohatě zdobená reliéfy a plastikami, která odráží

Vila Borgese je jednoduchá stavba s verandou, která dokonale zapadá do okolního přirozeného prostředí, protikladem jednoduchosti stavby je bohatě reliéfy a plastikami zdobená fasáda, která odráží významnost děl, které jsou ve vile uchovány. Okolní stavby, jako je Voliéra (1617 – 1619) a zahrada (1620), které tvoří komplex celé vily, jsou dílem architekta Giovanni Vasanzio s pozdějšími dodatky Carla Rainaldi.

V roce 1770 se rozhodl Marcantonia IV Borghese (1730 – 1800) k radikální proměně výzdoby vily. Všechny práce probíhaly pod vedením architekta Antonia Asprucci a na výzdobě se podílela řada malířů (např.: Mariano Rossi, Domenico Corvi, Christoph Unterberger, Antona von Maron, Giuseppe Cades, Nicholas Lapiccola, Tommaso Maria Conca), sochařů (Vincenzo Pacetti, Agostino Penna, Tommaso Righi) i stříbrorytec Luigi Valadier. Během proměny došlo také k jinému rozmístění významným antických soch, které byly umístěny do středu místností. Výzdoba i uspořádáním se dochovala, i přes přesunutí části sbírky do Francie a drobnými dodatky v 19. století a 20. století, dodnes a výzdoby místností stále odráží dell’allestimento navržené architektem Antonio Asprucci.

Sbírky Galerie Borghese

Úžasná sbírka Galerie Borghese se nachází ve 20 pokojích umístěných ve dvou patrech a obsahuje tolik uměleckých děl, že je není možné ani všechny tady vyjmenovat.

Pro představu Vám uvádíme krátkou historii vzniku sbírky a malou ukázku některých nádherných obrazů a soch.

Nejvýznamnější část sbírky Galerie Borghese se datuje do období života kardinála Scipione Borghese. Dnes je však sbírka poznamenaná ztrátami nebo prodeji (např. prodej obrazů do Francie na nátlak Napoleona v roce 1808).

Sběratelství umění bylo pro kardinála Scipione vášní a mnohdy byl ochoten jako “bezohledný sběratel” zajít i hodně daleko, aby některá umělecká díla získal. Pro příklad můžeme uvést sbírku asi o 100 obrazech italského malíře Cavaliera d’Arpino, které získal v roce 1607 výměnou za jeho propuštění z vězení. Součástí této sbírky byly i dva rané obrazy Caravaggia, který byl jeho nevýznamnějším učedníkem. Jednalo o Caravaggiovy obrazy Chlapec s košíkem ovoce (Giovane noc canestra di frutta 1593 – 1594) a Nemocný Bakchus (Bacchino malato 1593 – 1594). Oltářní obraz Ukládání do hrobu (Pala Baglioni 1507), který Raffael Santi vytvořil speciálně pro kostel San Francesco al Prato, obdivoval tak, že jej jeho strýc papež Pavel V. nechal v noci z 18. na 19. března v roce 1608 z kostela odnést a daroval mu ho. Místo originálu pak nechal papež v kostele umístit kopii obrazu, aby uchlácholil místní obyvatele.

V roce 1605 získal oltářní obraz Madonna s hadem (1605 Madonna dei Palafrenieri ) od Caravaggia, který byl původně určen pro Baziliku svatého Petra. Obraz byl zástupci církvi odmítnut pro svou vulgaritu, bezbožnost a nevkus. Díky tomuto odmítnutí obraz dnes můžeme obdivovat v Galerii Borghese.

V roce 1608 zakoupil od kardinála Sfondrati 71 vzácných maleb, mezi kterými byl pravděpodobně i proslulý obraz Láska nebeská a láska pozemská od Tiziana (Amor sacro e amor profano 1515), portrét papeže Julia II. od Raffela Santi (1511 – 1512), který je dnes k vidění v Národní galerii v Londýně, nebo obraz Madonna del Velo od Raffaela Santi (1508 – 1509), který je dnes vystaven v Musée Condé v Chantilly.

Za zmínění stojí i kardinálova sbírka antických soch, které v roce 1607 získal se sbírek rodu Della Porta a Ceuli – např. socha Gladiátora (Gladiator – 1. století př. n.l.) nebo Spící hermafrodit (l’Ermafrodito – 2. století n.l.). Oba originály soch jsou součástí sbírek muzea Louvre v Paříži.

Během let 1615 – 1623 vytvořil Gian Lorenzo Bernini pro kardinála Scipione Borghese do sbírky několik mytologických mramorových soch: Koza Amaltheia (La Capra Amalte 1615); Aeneas, Anchises a Ascanius prchající z Tróje (L’Enea e Anchise 1618–1619); Znásilnění Proserpine (Ratto di Proserpina 1621 – 1622); David (David 1623 – 1624); Apollón a Dafné (Apollo e Dafne 1623 – 1625).

Po smrti kardinála Scipione Borghese si sbírka zachovala svou integritu až do přelomu let 1807 – 1808, kdy Camillo Borghese na nátlak svého zetě Napoleona prodal významnou část sbírky do Francie. V následujících letech se podařilo sbírku Vily Borghese obnovit o nové kousky z vykopávek v Egyptě nebo nákupem nových děl. Camillo Broghese přispěl do sbírky také dvěma významnými díly: sochou své manželky Pauline Bonaparte jako Venus Victrix  (Venere Vincitrice 1804 – 1808) od Antonia Canovy a obrazem Danae od Coreggia (1531 – 1532), kterou zakoupil v roce 1827.

V roce 1902 přešel celý majetek Borghese do vlastnictví státu.

Přízemí Galerie Borghese (Piano Terra)

Milovníky sochařství potěší první patro galerie, ve kterém kromě vzácných obrazů najdete velké množství soch. Součástí sbírky je totiž několik velmi významných římských soch. Je to například socha – Spící hermafrodit (l’Ermafrodito), kterou najdete v Sala dell’Ermafrodit (V). Androgynní spící postava představuje dítě boha Hermése a bohyně Afrodity Hermaphrodituse, do kterého se podle legendy zamilovala nymfa Salmakis. Její láska však zůstala neopětována, proto se k bohům modlila, aby s ním mohla být spojena navždy. Bohové jejímu přáním vyhověli a Salmakis a Hermaphrodituse spojily v jednu androgynní postavu. Mýty o Hermaphroditovi byly v umění populární, proto také existuje hned několik soch s touto tématikou. V Galerii Borghese byla původně umístěna socha z 2. století našeho letopočtu, která byla nalezena v roce 1609 při hloubení základů kostel Santa Maria della Vittoria. Zrestaurováním sochy byl v roce 1620 pověřen Bernini, který mimo jiné soše přidal mramorovou matraci, na které Hermafrodit odpočívá. Socha je dnes umístěna v muzeu Louvre v Paříži.

Dnes je v Galerii umístěna jiná socha hermafrodita z 2. století našeho lepotopočtu, která byla objevena v roce 1781 a zrestaurována sochařem Andrea Bergondi, tak aby co nejvíce odpovídala opravám Berniniho na původní soše.

V prvním patře, v Sala di Paolina (I), najdete slavnou neoklasicistní sochu z Pauline Bonaparte jako Venus Victrix  (Venere Vincitrice 1804 – 1808) od benátského sochaře Antonia Canovy.

Scipione Borghese byl významným patronem a velkým obdivovatelem Berniniho, a proto také v Galerii Borghese najdete hned několik jeho raných děl, včetně dvou bust samotného kardinála.

• Sala del Sole (II): David (David 1623 – 1624)
• Sala di Apollo e Dafne (III): Apollón a Dafné (Apollo e Dafne 1623 – 1625)
• Salone degli Imperatori (IV): Znásilnění Proserpine (Ratto di Proserpina 1621 – 1622)
• Sala del Gladiatore (VI): Aeneas, Anchises a Ascanius prchající z Tróje (L’Enea e Anchise 1618–1619)
• Loggia di Lanfranco (XIV) – 1. patro: Koza Amaltheia (La Capra Amalte 1615), busta kardinála Scipione Borghese (1632)

Scipione Borghese byl také obdivovatelem a patronem malíře Caravaggia, V přízemí galerie, v Sala del Sileno (VIII) najdete tyto obrazy: Chlapec s košíkem ovoce (Giovane noc canestra di frutta 1593 – 1594); Nemocný Bakchus (Bacchino malato 1593 – 1594); Madonna s hadem (1605 Madonna dei Palafrenieri ); Jan Křitel (San Giovanni Battista 1610); Svatý Jeroným (San Girolamo 1606); David s hlavou Goliáše (David con la testa di Golia 1609 – 1610). Obraz Davida s hlavou Goliáše Caravaggio namaloval v Neapoli, kam se uchýlil do exilu, když byl v Římě obviněn v roce 1606 obviněn z vraždy. Obraz nechal poslat kardinálovi Scipione Borghese jako dárek za to, že se přimluví u papeže Pavla V. o milost, aby se mohl vrátit do Říma. Milost mu byla udělena, Caravaggio však do Říma již nikdy nedorazil. Zemřel z dosud nevyjasněné příčiny na pláži Porto Ercole, kde chtěl na neutrálním území čekat na zprávu o udělení milosti.

První patro Galerie Borghese (Primo Piano)

Galerie Borghese se pyšní mnoha mistrovskými díly velkých renesančních a barokních malířů, které najdeme v prvním patře galerie. Obrazy renesančního malíře Raffaela Santi se nacházejí v Sala di Didone (XIX): Dáma s jednorožcem (Dama con liocorno 1505 – 1507) a Ukládání do hrobu (Pala Baglioni 1507). Dalším renesančním umělcem, který má v sbírce Borghese své zastoupení je Tizian v Sala di Psiche (XX): Láska nebeská a láska pozemská od Tiziana (Amor sacro e amor profano 1515).

Další renesanční malíři ve sbírce Borghese:

• Lucas Cranach starší – Venuše s Kupidem s pláství medu (Venere e Cupido che ruba il favo di miele 1531) v Sala di Ercole (X);
• Correggio – Danae (1530) v Sala di Ercole (X) – obraz získal Camillo Borghese;
• Perugino – Madona s dítětem a svatým (Madonna con Bambino e il San Sebastiano) v Sala di Didone (IX);
• Botticelli – Madona s dítětem (Madonna col Bambino 1485) v Sala di Didone (IX);
• Pinturicchio – Ukřižování se Sv. Jeronýmem a Sv. Kryštofem (Crocifissione tra i santi Cristoforo e Girolamo ­– 1471) v Sala di Didone (IX);
• Antonello da Messina – Portrét muže (Ritratto d’uomo 1475 – 1476) v Sala di Psiche (XX);

V Sala di Giove e Antiope (XVIII) najdete obraz vlámského barokního malíře Petera Paula Rubense, který do sbírky získal Camillo Borghese: Compianto sul Cristo Morto (1603).